O šniclu a prezidentské volbě

Zatímco světové ekonomické fórum, které zrovna skončilo pár kopců za downtown Switzerland, volá po inovativním přístupu ke změnám klimatu, terorismu a úsporám vody, na české scéně s teatrální trapností exhibují socialističtí senátoři, aby dopomohli svému americkému kandidátovi usednout do kanceláře největšího hradu světa. S využitím moderních tenchologií si mohu dovolit onu zanícenou debatu též sledovat, avšak jen jako kulisu k úternímu obědu, takže je většina mé pozornosti věnována šniclu a barbecue sauce. Naštěstí. Koktající američan na mě s kadencí zkorodovaného ruského samopalu valí samé strategie, optimalizace, komplexnosti, alokace, funkčnosti a transformace a připomíná, že si vedeme si dobře a musíme být silní. Podívám se na můj šnicl a vesele mu přitakám. Když už je ale půl šniclu v tahu, američan se ztrácí. Namísto toho obrazovku ovládne jakýsi vrtošivý stařík, z místních médií známý jako vtipný antienvironmentalista. S lehkostí odpovídá na tupé otázky, jež jsou stejně zbytečné jako ta paní, co si sedla do čela stolu, aby Vaškovi Moravců ukázala, že je to easy job. Stařík mě přesvědčil, na ubrousek promaštěný od šniclu si v rychlosti píšu poznámky, abych pak mohl v centrální curyšské knihovně opravit ty nesmyslné pasáže v oxfordských učebnicích. Nakonec se v záběru objeví opět ten američan a já, jelikož ubrousek je již zcela popsán, si (symbolicky) na levou ruku dělám poznámky, jak správně po americku glosovat soupeře.

Po cestě z univerzity přemýšlím, kdo je vítězem. Pomazané senátorské hlavy navodily otázku k čemu tam jsou, američan ukázal, že již brzy podpoří rozvoj české letecké dopravy koupí jednosměrné letenky do JúEsEj a vrtošivý stařík bude pravděpodobně z hradu aspirovat na další profesúru, tentokrát z ochrany životního prostředí. A pak si vzpomenu ještě na jednoho účastníka debaty, který se ukázal se v tom nejlepším světle, byl čitelný, nebyl moc ostrý, šel přímo k věci a jako vždycky jsem se na něj mohl spolehnout. Vivat šnicl!