Fastnacht in Konstanz

Klidný čtvrtek v Zürichu, klidná cesta vlakem IC přes kanton Thurgau do prý poklidné Kostnice. Prvním krokem na německou půdu však klid končí. Nejdříve vidím Elvise, za ním chodící vánoční stromeček a pak partičku nezletilých studentek oděných přesně tak, jak nudistická móda káže. V Kostnici je Fastnacht!

Obchody zavřené, starosta svržen a kdo nevypadá jako blázen, tak v tyto dny fakt nezapadne. Někdy na sebe stačí hodit pytel, nebo parohy, někdy jsou masky natolik sofistikované, že i obyvatel konkurenčního Švýcarska ve střízlivém stavu má problém uhodnout, že slečna s jihočeským kukučem jde za zahrádku v německém pohraničí a rodilý českobudějovičák za umrlce se žloutenkou.

Pro povzbuzení není nic lepšího než gulášek se šesti z rukou početné české enklávy, která se v Kostnici na čas usadila. S kuchařskou čepicí na hlavě pak hurá do centra, kde se o zábavu stará košilový průvod a desíky hudebních ansámblů. A další masky. Nějací pánové přesvědčují ostatní, že ten majáček na autě je pravý, ale tenhle večer, pánové, vám na ty botičky nikdo není zvědavej. Slov je škoda, tohle se musí zažít. Kde jinde si můžete plácnout po zadku jeptišku, připít si se vteřinovým lepidlem nebo zatancovat s klokanem? Ho Narro!