31. 8., tedy týden po mém příjezdu, nastal nejvyšší čas navštívit pravé Švýcarsko, nejen jeho downtown. Po příjemné cestě čistými, klimatizovanými, přesnými, navazujícími vlaky (to rozhodně nemyslím jako kritiku Českých drah) jsem s Nadjou a Alainem, kteří přistoupili v Bernu, dorazil do stanice Saanen (kanton Bern).
Rodina, se kterou jsem se seznámil během m
ého prvního pobytu 
ve Švýcarsku v roce 1999, nás už očekávala. Naštěstí nás po deštivém období druhý den očekávalo i výborné počasí, a tak jsme mohli vyrazit vzhůru na 2.542 m vysoký Gifferhorn. Kdo si myslí, že Švýcarsko je země pr
ovrtaných sý
rů a provrtaných hor (tunely a lanovkami), musím ho zklamat. Na Gifferhorn jsme museli opravdu po svých a to nás ještě čekala cesta přes hřeben do městečka Lauenen. Nebývá to při mých cestách do hor zvykem, ale opravdu nespadla ani kapka deště, a tak jsme si ještě při zpáteční cestě mohli ve Gstaadu vychutnat jednu 
zlatavou pěnivou (jelikož jsme ve Švýcarsku, nebudeme tu pěnu přehánět) odměnu. Druhý den nešlo pojmout jinak, než jako relaxační. A jelikož se i černá labradorka Millie vnucovala vyrazit ven, pojali jsme šplhání na vrcholky způsobem ryze českým, z terasy hospůdky u Arnensee … u piva.Zleva: vrchol Gifferhornu, panoram
atická fotografie od jihozápadu po 
seve
rovýchod, vrcholové foto - já a Nadja, pohled na Gifferhorn z údolí
Žádné komentáře:
Okomentovat